Pohovor v Praze mi vyšel velmi dobře a tím pádem jsem mohla odjet do Itálie dne 27 září 2019. Cesta autobusem do Milána, začínající v Hradci Králové, trvala kolem 17 hodin. Nemohla jsem se dočkat, až přijedu do cílové destinace. Pan Bagnoli a jedna kolegyně jménem Petra mě přivítali na autobusové stanici Lampugnano. Petra je jedna holčina z České Republiky, která se po stáži zabydlela v Miláně už zhruba třetím rokem. Jednou z věcí, která na mě udělala po příjezdu do Milána dojem, bylo klima: i když už byl skoro říjen, vypadalo to ještě jako v létě.
Od autobusové stanice jsme jeli do apartmánu, které mi IEO přidělilo k dispozici pro celou dobu mé stáže. Apartmán je stylově vybaven, s balkonem a v blízkosti mého pracoviště a také dobře propojen s centrem města městskou hromadnou dopravou. V prvních dnech po příjezdu jsem se mohla zorganizovat díky pomocí Petry a pana Bagnoliho. 1. října jsem nastoupila poprvé do práce a jelikož se můj apartmán nacházel v těsné blízkosti, tak jsem šla pěšky.
IEO je překrásná nemocnice, moderní, s nádhernou zahradou. Byla mi doručena uniforma a společně s mojí staniční sestrou jsem udělala okruh nemocnicí. Poznala jsem nové kolegy a začala jsem pracovat. Každou směnu jsem byla přiřazená k referenčnímu tutorovi, který mi postupně ukázal pracovní postup a dynamiku oddělení. Hned od začátku se mi tu moc líbilo pracovat. Po práci jsem se šla projít s kamarádkama do města, které jsem poznala v Miláně.
Miláno je překrásné město a opravdu v něm nic nechybí. Píšu tenhle dopis po devíti měsících v Itálii, po ukončení stáže a s novou pracovní smlouvou v IEU. Musím říct, že stáž v Miláně bylo mé nejlepší rozhodnutí v životě. Naučila jsem se nový jazyk, který je nezbytný pro vykonání stáže, našla jsem nové přátele, objevila jsem nový způsob života a dělám práci, která mě moc baví. Chtěla jsem poděkovat mé profesorce Veronice, která mi přenesla svoji vášeň pro italštinu a Itálii, a panu Bagnoli, který mi byl vždy poblíž po celém průběhu stáže.
Pohovor v Praze mi vyšel velmi dobře a tím pádem jsem mohla odjet do Itálie dne 27 září 2019. Cesta autobusem do Milána, začínající v Hradci Králové, trvala kolem 17 hodin. Nemohla jsem se dočkat, až přijedu do cílové destinace. Pan Bagnoli a jedna kolegyně jménem Petra mě přivítali na autobusové stanici Lampugnano. Petra je jedna holčina z České Republiky, která se po stáži zabydlela v Miláně už zhruba třetím rokem. Jednou z věcí, která na mě udělala po příjezdu do Milána dojem, bylo klima: i když už byl skoro říjen, vypadalo to ještě jako v létě.
Od autobusové stanice jsme jeli do apartmánu, které mi IEO přidělilo k dispozici pro celou dobu mé stáže. Apartmán je stylově vybaven, s balkonem a v blízkosti mého pracoviště a také dobře propojen s centrem města městskou hromadnou dopravou. V prvních dnech po příjezdu jsem se mohla zorganizovat díky pomocí Petry a pana Bagnoliho. 1. října jsem nastoupila poprvé do práce a jelikož se můj apartmán nacházel v těsné blízkosti, tak jsem šla pěšky.
IEO je překrásná nemocnice, moderní, s nádhernou zahradou. Byla mi doručena uniforma a společně s mojí staniční sestrou jsem udělala okruh nemocnicí. Poznala jsem nové kolegy a začala jsem pracovat. Každou směnu jsem byla přiřazená k referenčnímu tutorovi, který mi postupně ukázal pracovní postup a dynamiku oddělení. Hned od začátku se mi tu moc líbilo pracovat. Po práci jsem se šla projít s kamarádkama do města, které jsem poznala v Miláně.
Miláno je překrásné město a opravdu v něm nic nechybí. Píšu tenhle dopis po devíti měsících v Itálii, po ukončení stáže a s novou pracovní smlouvou v IEU. Musím říct, že stáž v Miláně bylo mé nejlepší rozhodnutí v životě. Naučila jsem se nový jazyk, který je nezbytný pro vykonání stáže, našla jsem nové přátele, objevila jsem nový způsob života a dělám práci, která mě moc baví.
Chtěla jsem poděkovat mé profesorce Veronice, která mi přenesla svoji vášeň pro italštinu a Itálii, a panu Bagnoli, který mi byl vždy poblíž po celém průběhu stáže.
